NÁBOŽENSKÉ ZVYKY A UCTÍVÁNÍ

V životě člena Církve nastávají okamžiky, kdy pro něj nositelé kněžství vykonávají obřady nebo mu udělují zvláštní požehnání. Tyto kněžské obřady a požehnání jsou často vykonávány někým z rodiny nebo někým, kdo je blízkým přítelem osoby, které je žehnáno.

Pojmenování a požehnání dítěte

Krátce po narození dostává dítě zvláštní požehnání, jehož součástí je oznámení jeho jména a pronesení požehnání týkající se jeho nadcházejícího života na zemi. Toto požehnání je udělováno nositelem kněžství. Často jde o otce dítěte nebo o nositele kněžství, který je blízkým přítelem rodiny.

Křest

Pán přikazuje, že každý člověk musí být pokřtěn někým, kdo má kněžskou pravomoc (Jan 3:5). Toto platí pro děti od věku 8 let a pro dospělé, kteří se rozhodli přidat se k Církvi. Křestní shromáždění se zpravidla pořádá za přítomnosti přátel a členů rodiny ve sborovém domě, který je vybaven křtitelnicí. Obřad křtu vyžaduje, aby osoba, která je křtěna, byla zcela ponořena do vody.

Vysvěcení do kněžství

Církev má neplacené kněžstvo, to znamená, že v Církvi nejsou profesionální duchovní. Mladý muž může být vysvěcen do Aronova kněžství ve věku 12 let a do Melchisedechova kněžství ve věku 18 let, je-li toho hoden. Obřadu vysvěcení je zpravidla přítomna rodina, aby mu projevila povzbuzení a podporu. Dospělý muž, který se stane členem Církve, může kněžství obdržet, jakmile je připraven přijmout povinnosti a zodpovědnosti, které ke kněžství náležejí.

Požehnání pro uzdravení

Podobně jako v novozákonní době může nemocný člověk požádat o zvláštní požehnání od nositele kněžství (Jakub 5:14). Nemocný člověk je nejprve pomazán na hlavě několika kapkami olivového oleje, který byl vyhrazen a posvěcen pro pomazání nemocných. Poté mu nositelé kněžství vloží ruce na hlavu a zpečetí (potvrdí) pomazání. Mocí kněžství poté pronesou požehnání. Naplnění takového požehnání však vždy závisí na vůli Boha a na víře člověka, který požehnání dostává.

Rodinný domácí večer

Členové Církve jednou týdně - zpravidla v pondělí večer - svolávají svou rodinu, aby se navzájem vyučovali nebo aby trávili čas společně. Členové rodiny využívají tento čas k tomu, aby se sblížili a aby se učili naukám evangelia Ježíše Krista.

Svěcení dne sabatu

Neděle je pro členy Církve dnem sabatu, což znamená dnem Páně. V tento den je uctíván Bůh a nevykonává se žádná práce. Po návratu z nedělních církevních shromáždění tráví členové zbytek dne pokojně doma nebo navštěvují přátele nebo příbuzné nebo konají dobré skutky.

Misie

Na misii zpravidla slouží mladí lidé ve věku 19 nebo 21 let, ovšem členové v důchodovém věku mohou na misii sloužit také. Bratři a sestry, kteří jsou povoláni sloužit na misii, před odjezdem do místa určení promlouvají na shromáždění svátosti na téma nauka a zásady evangelia. Tohoto shromáždění se účastní i jejich rodina a přátelé. Jelikož Církev nemá placené duchovenstvo, misie, která zpravidla trvá jeden a půl až dva roky, je financována z vlastních prostředků misionáře nebo z prostředků rodiny. Po návratu z misie se misionář během bohoslužby podělí o své zkušenosti a zážitky. I této bohoslužby se účastní rodina a přátelé.

Sňatek

Sňatky jsou uzavírány ve zvláštních domech určených k uctívání, které se nazývají „chrámy“.  Na světě se nachází 115 takových budov a dalších 13 je ve výstavbě. K vlastnímu obřadu v chrámu bývá přizváno jen několik málo hostů. Jde o členy Církve, kteří jsou oprávněni do chrámu vstoupit. Ostatní hosté se připojují ke svatebčanům poté, co vyjdou z chrámu. Po obřadu v chrámu se novomanželé obvykle rádi fotografují s rodinou a přáteli na chrámových pozemcích. V závislosti na zvycích v dané zemi se zpravidla v předvečer, nebo později, pořádá svatební hostina nebo slavnostní setkání s novomanželi. Je-li to zvykem nebo tradicí, předávají se svatební dary.

Pohřeb

Na pohřbech Svatých posledních dnů zní náboženské písně a krátké proslovy pojednávající o životě zesnulých a o učení Ježíše Krista. Smuteční shromáždění, které může být uspořádáno ve sborovém domě, zpravidla vede biskup. Věříme, že v životě, který přijde po smrti, bude rodina opět sjednocena, a proto se pohřby vyznačují nadějí a vírou. Je-li to zvykem v zemi nebo zvykem rodiny, přinášejí se květiny.