Rada sboru – klíč ke spasení duší

„Rada sboru – klíč ke spasení duší“
Starší Erich W. Kopischke

Účelem evangelia Ježíše Krista je pomáhat rodinám a jednotlivcům stát se způsobilými obdržet oslavení. Proto se církevní nauky, zásady a programy zaměřují na božsky dané zodpovědnosti – na pomáhání členům žít podle evangelia Ježíše Krista, na shromažďování Izraele skrze misionářskou práci, na péči o chudé a potřebné a na stavbu chrámů, kde mohou být živí i mrtví vykoupeni prostřednictvím posvátných kněžských obřadů a smluv.

Rada sboru nebo odbočky má při tomto úsilí hrát hlavní roli. Na začátku tohoto nového roku vyzýváme všechny vedoucí a členy, aby se zamysleli nad posláním Církve připravovat druhé na oslavení a nad možnostmi rady sboru působit na děti Nebeského Otce, žehnat jim a zachraňovat je, a tím pomáhat naplňovat Jeho velký cíl ,uskutečniti nesmrtelnost a věčný život člověka‘. Co to znamená pro mne, jako vedoucího nebo člena rady, nebo pro mne, jako člena v mém povolání? Jak mohu pomoci? Komu mohu nabídnout pomocnou ruku a koho mohu ovlivnit k dobrému?

Vloni v srpnu prožilo předsednictvo území pozoruhodný duchovní projev. Když jsme přemítali a modlili se o to, co máme jako předsednictvo území Evropa dělat, každý z nás pocítil silnou touhu zdvojnásobit počet aktivních členů Církve v Evropě v průběhu následujících 10 let. Navštívili jsme v duchu modlitby a půstu chrám, a každý z nás od Ducha obdržel mocné potvrzení. Tento zážitek je hnací silou všech našich myšlenek, cílů, plánů a akcí. S modlitbou jsme vytvořili plán území. Radili jsme se jako předsednictvo, a také s územními sedmdesátníky. Nyní se radíme na koordinačních schůzkách s presidenty kůlů a misií. Snažíme se mít na paměti každého jedince, nakolik je to možné, a neustále své úsilí přezkoumáváme a hodnotíme.

Tento příklad, na úrovni území, inspiroval mnohé naše presidenty kůlů a misií. Rádi bychom vyzvali k tomu, aby se každá rada sboru a odbočky v území Evropa snažila s modlitbou obdržet inspiraci týkající se účelu Církve přinést oslavení. Pán slíbil: „Těš se v Hospodinu, a dá tobě žádosti srdce tvého.“ (Žalm 37:4.) Slibujeme vám, že Pán vám požehná posvátnými a božskými touhami. Až se budete radit, modlit se a usilovat o potvrzení, Pán vám mocně potvrdí vaše přání, a vy budete schopni stanovit si osobní cíle i cíle sboru. V příručce Kažte evangelium mé se píše: „Cíle odrážejí touhy našeho srdce a naši vizi toho, co můžeme dokázat. Prostřednictvím cílů a plánování se naše naděje stávají skutečností. Stanovování cílů a plánování jsou skutky víry.“ (Str. 146.)

Neočekává se od vás, že vezmete naše cíle a použijete je pro svou situaci. Je důležité, abyste se naučili s modlitbou stanovovat vlastní cíle a s modlitbou vytvářet vlastní plány. Když se jako rada sjednotíte, moc Páně vstoupí do srdce vám i do srdce členů vašeho sboru či odbočky. Pocítíte tatáž požehnání, která zažili členové Církve v době Almově:

„A přikázal jim, že mezi nimi nemá býti sváru, ale že mají vyhlížeti kupředu jednostejně majíce jednu víru a jeden křest a majíce srdce svá spojena v jednotě a ve vzájemné lásce. A takto jim přikázal kázati. A tak se stali dětmi Božími.“ (Mosiáš 18:21, 22.)

Biskup není na všechno sám. Jsou povoláni i další, aby mu pomáhali. Každý, kdo je v této Církvi povolán, má pravomoc od Boha. Jsme vyzýváni, abychom se sjednotili ve spasení duší a abychom jako členové rady pohlíželi vpřed „jednostejně majíce jednu víru a jeden křest a majíce srdce svá spojena v jednotě a ve vzájemné lásce“. Tímto způsobem se i my staneme dětmi Božími.

V písmech nacházíme mocné zásady, které si mohou rady sborů a odboček osvojit. Podobně jako v případě všech zásad evangelia nám pomáhají i tyto zásady prohlubovat víru v Ježíše Krista a přinášejí spasení naší duši. (Viz NaS 4:4.) 

• Musíme se jako rada často setkávat s přáním a s úmyslem pomáhat nečlenům i členům Církve ,přijít ke Kristu‘, pamatovat na jejich smlouvy a dodržovat je: „Nicméně dětem Božím bylo přikázáno, aby se často shromažďovaly a spojovaly se v půstu a v mocné modlitbě za blaho duší těch, kteří Boha neznali.“ (Alma 6:6.) 

• Připomínáme členům Církve, aby věrně dodržovali své smlouvy, a zveme všechny ostatní, aby se učili evangeliu, činili pokání a dali se pokřtít: „Promlouvám cestou příkazu k vám, kteří náležíte k církvi; a k těm, kteří k církvi nenáležejí, promlouvám cestou vyzvání řka: Pojďte a buďte pokřtěni ku pokání, abyste také vy mohli pojísti z ovoce stromu života.“ (Alma 5:62.) 

• Druhé vyzýváme tím, že se za ně modlíme a poté je žádáme, aby přišli, viděli a pocítili: „Tudíž, vyzdvihněte světlo své, aby mohlo svítiti světu. Vizte, já jsem to světlo, které budete vyzdvihovati - to, co jste mne viděli činiti. Vizte, vidíte, že jsem se modlil k Otci, a vy všichni jste to viděli. A vy vidíte, že jsem nikomu nepřikázal, aby odešel, ale naopak jsem přikázal, abyste přišli ke mně, abyste mohli pocítiti a viděti; právě tak budete vy činiti světu.” (3. Nefi 18:24, 25.) 

• Nikdy se nesmíme ohledně nikoho vzdát: „Nicméně nebudete ho vypuzovati ze synagog svých nebo ze svých míst uctívání, neboť takovému budete nadále sloužiti; neboť nevíte, zda se jednou nevrátí a nebudou činiti pokání a nepůjdou ke mně s celým úmyslem srdce a já je neuzdravím; a vy budete prostředkem k tomu, aby jim bylo přineseno spasení.“ (3. Nefi 18:32.) 

• Musíme lidi vyzývat „jednoho po druhém“: „A stalo se, že zástup předstoupil, a oni vkládali ruce své v jeho bok, a pocítili stopy hřebů v rukou jeho a v nohou jeho; a to činili předstupujíce jeden po druhém, až předstoupili všichni a uviděli očima svýma a pocítili rukama svýma a věděli s jistotou a vydali svědectví, že to je ten, o němž psali proroci, že má přijíti.“ (3. Nefi 11:15.)

Když budeme uplatňovat pravdivé zásady, naše svědectví poroste. Porosteme v počtu i v síle. Naši mladí členové zůstanou aktivní a budou se připravovat na misii; méně aktivní členové se vrátí k aktivitě; mnohem více dětí Nebeského Otce vstoupí do Církve a budou se těšit požehnáním evangelia. A budeme nadmíru užaslí z výsledku našeho úsilí. (Viz Helaman 3:25, 26.)

Jeden biskup v Sheffieldu v Anglii měl sen, v němž viděl, jak se jeho sboru velmi daří. V reakci na tento svůj sen obdržel druhý pár misionářů, uvolnil své dva rádce a povolal jednoho jako vedoucího misie sboru a druhého jako asistenta vedoucího misie sboru. V rámci rady sboru vytvořili plán misie sboru a stanovili si za cíl mít v roce 2009 24 křtů. Rozhodli se, že vyzvou členy, aby se vrátili do aktivity v Církvi. V lednu 2009 chodilo na shromáždění svátosti 100 lidí. Svého cíle mít 24 křtů dosáhli již v polovině roku a zanedlouho chodilo každou neděli na shromáždění 160 lidí. Jsme přesvědčeni o tom, že v každém sboru, kde biskup a rada sboru pracují v jednotě, může dojít k pokroku, a že k němu skutečně dojde.

Budeme svědky toho, jak se Sionu daří a jak „[vzrůstá] v kráse a svatosti; hranice jeho [budou] rozšířeny; kůly jeho [budou] posíleny; ano, vpravdě pravím vám, Sion [povstane] a [oděje] se v krásný šat svůj“. (NaS 82:14.)