„Není pravděpodobné, že by se lidé změnili, aniž by k tomu byli vyzváni“

Autor: Starší Gerald Caussé

Starší Gérald Caussé, první rádce v předsednictvu území Evropa

Lauru jsem poznal na konferenci kůlu ve městě Cadiz ve Španělsku. Vzpomínám na její radostný úsměv, se kterým na nedělním shromáždění vstala, aby oznámila svůj brzký odjezd na misii do Chile a vydala živoucí svědectví o evangeliu.

Ve skutečnosti by Laura povolání na misii pravděpodobně neobdržela, kdyby nebylo víry jejího učitele institutu. Tento muž se nespokojil s pouhým vyučováním kůlové třídu institutu, ale rozhodl se osobně navštívit ty, kteří se neúčastnili, a k návštěvě kursu je pozvat. Jednoho dne se vrátil domů velmi zklamaný. Byl odmítnut několika mladými dospělými, kteří řekli, že jeho kurs ve svém životě ke štěstí nepotřebují. Šel přímo do svého pokoje, kde poklekl a skrze modlitbu prosil Spasitele o útěchu. Náhle ho prostoupil pocit klidu a na mysl mu přišlo jedno jméno – Laura.

Laura byla mladá dospělá žena v jeho kůlu, která už asi rok nebyla na shromáždění. Zřetelně pocítil, že ji má navštívit a pozvat ji, aby se vrátila do Církve a že jí má pomoci učinit závazek sloužit na misii! Velmi ho to překvapilo, ale rozhodl se nabádání Ducha následovat, a tak šel Lauru navštívit do domu jejích rodičů. Laura ho pozvala dál. Pozorně naslouchala, když vydával svědectví o zásadě pokání a o nekonečné lásce Spasitele. Když zmínil podobenství o marnotratném synovi, oba se rozplakali. Laura učinila závazek, že příští neděli přijde na církevní shromáždění. Poté k nesmírnému překvapení svého učitele rozechvělým hlasem dodala: „Chci sloužit na misii!“

Zásada výzvy je středem evangelia Ježíše Krista. Kolikrát nás sám Ježíš zval, abychom k Němu přišli, „tak jako slepice shromažďuje kuřátka svá pod křídla svá“.⁽²⁾ Jeho ruce jsou vztaženy a Jeho milosrdný hlas nás zve: „Rámě milosrdenství mého je k vám vztaženo a každý, kdo přijde, toho přijmu; a požehnaní jsou ti, kteří jdou ke mně.“⁽³⁾

Zprostředkovateli své výzvy činí nás, své učedníky. „Máte mezi sebou nějaké, kteří jsou nemocní? Přiveďte je sem. Máte nějaké, kteří jsou chromí nebo slepí nebo kulhající nebo zmrzačení nebo malomocní nebo ochrnutí nebo kteří jsou hluší anebo jakkoli sužovaní? Přiveďte je sem a já je uzdravím, neboť mám s vámi soucit; nitro mé je plné milosrdenství.“⁽⁴⁾

Přivádění druhých ke Kristu vyžaduje víc než jen hovořit s nimi nebo je učit. Když víme, že „není pravděpodobné, že by se lidé změnili, aniž by k tomu byli vyzváni“⁽¹⁾, všechno naše učení by mělo směřovat k výzvě k činu.

Spokojujeme se s tím, že si s přáteli o evangeliu jen povídáme nebo je vyzýváme k četbě Knihy Mormonovy, k návštěvě shromáždění nebo k setkání s misionáři? Zůstáváme s méně aktivními bratry a sestrami pouze v kontaktu nebo jdeme dál a vyzýváme je k návštěvě církevních shromáždění nebo chrámu? Učíme tomu, jak je důležité sloužit na misii, nebo každého mladého muže vyzýváme, aby na misii šel? Končíme své lekce výzvou, aby studenti ve svém životě něco změnili? Dostává každý člen Církve osobní výzvu od svého vedoucího, aby obdržel nezbytné obřady evangelia?

Někdy se obáváme odmítnutí nebo reakce toho druhého. Nebo je možná soudíme a myslíme si, že ještě nejsou připraveni, hodni nebo prostě schopni naše pozvání přijmout.

Ve skutečnosti vím jen o několika okolnostech, které nám v pozvání mohou bránit. Pozvání je především skutkem víry a lásky. Pán nám slibuje, že když budeme zvát Jeho způsobem, pak lidé, které připravil, rozpoznají v našem hlase ten Jeho. Dobrý Pastýř říká: „Ovceť mé hlas můj slyší, a já je znám, a následujíť mne.“⁽⁵⁾ Tento tichý a jemný hlas je dost silný na to, aby člověka motivoval ke změně.

Předsednictvo území si nedávno stanovilo za cíl zdvojnásobit počet aktivních členů v Evropě v průběhu příštích deseti let. Pro dosažení této vize nejsou zapotřebí programy, složité organizace ani nějaké zvláštní prostředky. Záleží na víře každého z nás. Kdyby každý člen Církve přivedl zpět ke Kristu jednu duši, stačilo by to zdvojnásobit účast ve všech sborech a odbočkách v Evropě.

Vím, že to dokážeme. Jen je musíme pozvat Pánovým způsobem.

(1) Kažte evangelium mé, str. 196.

(2) 3. Nefi 10:4.

(3) 3. Nefi 9:14.

(4) 3. Nefi 17:7.

(5) Jan 10:27.