Jednota v rozmanitosti

    Jednota v rozmanitosti

    Salt Lake City –

    První část třídílné série článků o celosvětové Církvi

    První část třídílné série článků o celosvětové Církvi

    Může být církev jednotná, a přitom rozmanitá? V globálním světě, jako je ten náš, kde si lidé vyměňují myšlenky a zvyky snadněji než kdy dříve, by bylo vhodnější se ptát: „Jak by mohla církev existovat bez jednoty a rozmanitosti?“ Tyto dvě skutečnosti si ani zdaleka neprotiřečí, naopak se vzájemně doplňují jak dvě strany jedné mince.

    Rozmanitá tvář členů Církve

    Rozmanitá tvář členů Církve

    „Aj, již tedy nejste hosté a příchozí, ale spoluměšťané svatých a domácí Boží.“ Efezským 2:19

    „Aj, již tedy nejste hosté a příchozí, ale spoluměšťané svatých a domácí Boží.“

    Tvář Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů se mění. Od poloviny 19. století, kdy ji tvořili většinou lidé ze severní Evropy a soustředila se ve státě Utah, se počet jejích členů po celém světě rozrostl. Dnes se v této tváři odráží každá rasa a kultura a je mnohem barevnější a rozmanitější než kdy před tím.

    Tato mozaika pro vás může být překvapivá. Svatí posledních dnů žijí ve 190 zemích, národech a teritoriích, hovoří více než 120 jazyky a k bohoslužbě se scházejí v téměř 30 000 kongregacích po celém světě. V Brazílii vedou Církev Brazilci. V Japonsku organizují práci v ní

    Japonci. Členy v Německu učí evangeliu Němci. A čas od času Církev vytváří kongregace, které reagují na potřeby etnických skupin, jako je polská v Chicagu, čínská v Salt Lake City nebo kambodžská v Massachusetts.

    Ve více než 400 misií slouží misionáři z celého světa. Mladý muž z Itálie může sloužit v Anglii v misii, kde se hovoří čínsky; mladá žena z Austrálie může sloužit v Kalifornii v misii, kde se hovoří hmongštinou; manželský pár v důchodovém věku z Idaha může sloužit na zdravotnické misii v Indii. Tito dobrovolníci se ponoří do neznámého prostředí a mají lásku k lidem, kterým slouží.

    Ze statistik se však o tom dozvídáme jen omezeně. Mnohem více to vidíme prostřednictvím kultury.

    Zúčastníte-li se kulturního programu při zasvěcení kteréhokoli chrámu Svatých posledních dnů, pocítíte atmosféru národů celého světa. Ať už jde o umění východoevropských kultur v chrámu Kyjev na Ukrajině nebo o energická vystoupení lidových umělců v Buenos Aires v Argentině, tyto slavnosti jsou přehlídkou tanců, hudby a kostýmů Svatých posledních dnů v jejich domácím prostředí.

    Umělci z řad členů Církve z celého světa se také každým třetím rokem mohou zúčastnit Mezinárodní výtvarné soutěže. Během této přehlídky, pořádané Církví, jsou k vidění malby, kresby, ilustrace, fotografie, plastiky a další. Tato díla, shromážděna bok po boku na jedné souhrnné výstavě, ukazují hloubku náboženské reflexe a řemeslnou dovednost duchovní představivosti. Účastníci představují osobnosti svého kulturního dědictví a citlivost svého náboženství. Ani jedna z perspektiv nezatlačuje do pozadí ty druhé a ze všech září barvy evangelia.

    V každé zemi a v každém místě přispívají Svatí posledních dnů ke své vlastní kultuře. A nehledě na etnický původ nebo vnější vzhled všechny spojuje to, že jsou dětmi téhož Nebeského Otce. Rasa je pozitivní součástí lidského života. A i když jsou tyto odlišnosti obohacující, evangelium Ježíše Krista je všechny přesahuje.

    Jako tělo Kristovo

    Jako tělo Kristovo

    „Nebo jakož tělo jedno jest a mnoho má oudů, ale všickni ti jednoho těla oudové, mnozí jsouce, jedno tělo jsou: tak i Kristus.“ 1. Korintským 12:12

    „Nebo jakož tělo jedno jest a mnoho má oudů, ale všickni ti jednoho těla oudové, mnozí jsouce, jedno tělo jsou: tak i Kristus.“

    Lidé se kvůli životu podle evangelia nemusí vzdávat toho, co je pro ně jedinečné. Vlastnosti, které vytvářejí identitu a budují charakter, přispívají i k dobru Církve. Apoštol Pavel v Novém zákoně přirovnal církev k tělu Kristovu. V té době odbočky církve zahrnovaly všechny možné kultury a národnosti Středomoří. Napsal: „Skrze jednoho zajisté Ducha my všickni v jedno tělo pokřtěni jsme.“ (1. Korintským 12:13.) A tak je tomu i dnes. V Církvi jsou členové doslova všech ras a národností a každý je důležitou částí celku.

    Přes všechny rozdíly nacházejí Svatí posledních dnů útěchu v tom, co je pro ně shodné. Ať se členové Církve octnou kdekoli – v Soulu, v Sao Paulu nebo v Petrohradě – pociťují společenství své náboženské komunity. Spojuje je stejné přesvědčení, známá slovní spojení i společný závazek pečovat jeden o druhého. I když se mohou lišit v názorech na politiku nebo ekonomiku, společně rostou díky tomu, že na své odlišnosti pohlížejí s porozuměním a citlivostí.

    Když vstoupíte do kaple Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů a pocítíte ducha církevní bohoslužby, můžete mít pocit, jako byste přicházeli domů. Nedělní shromáždění se odvíjí podle stejného schématu, uslyšíte při něm podobnou hudbu a bude při něm požehnána stejná svátost. V kázáních se používají stejná písma a učitelé učí tytéž lekce. Do kongregací v celé Církvi se překládají a zasílají tytéž materiály. A přesto každý Svatý posledních dnů vstřebává tuto zkušenost jiným způsobem. Společná kultura evangelia existuje bok po boku odlišných individuálních a společenských prostředí.

    Nakonec tedy nejsou žádní severoameričtí Svatí posledních dnů, evropští Svatí posledních dnů, latinskoameričtí Svatí posledních dnů, afričtí Svatí posledních dnů, ani asijští Svatí posledních dnů. Jsou jen Svatí posledních dnů – tak prosté to je.