Členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů pořádají již 100 let rodinné domácí večery

    Členové Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů pořádají již 100 let rodinné domácí večery

    Salt Lake City –

    V roce 1957, když Frank Santiago, který nyní žije v utažském Provu, sloužil na letecké základně Armádního letectva Spojených států na hranicích Aljašky, seznámil se podrobně s naukou Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů a rozhodl se, že se dá pokřtít. Jedním z oněch rozhodujících detailů bylo to, jak se Církev zaměřuje na rodinu, a Frank se rozhodl, že podle této nauky bude žít i ve své budoucí rodině.

    Poté, co jeho povinnosti v armádě skončily, opustil své newyorské kořeny, nastoupil na Univerzitu Brighama Younga v utažském Provu, oženil se s Ellou Castagnovou z utažské Erdy a stal se otcem sedmi dětí – pěti chlapců a dvou dívek. „Tuto rodinnou zodpovědnost jsem vnímal opravdu silně,“ řekl Frank. „Vždy jsem chtěl, aby děti věděly, že evangelium je v mém životě to nejdůležitější, a dělal jsem, co jsem mohl, abych jim pomohl rozvinout vlastní osobní víru v Boha.“

    Rodina Santiagových spolu s miliony dalších členů Církve podnikají podobné úsilí, přizpůsobují svůj časový rozvrh a dávají stranou ostatní věci, aby se řídili stoletou radou, podle níž mají rodiny pořádat pravidelné rodinné domácí večery. Každotýdenní rodinná setkání, která Církev nyní doporučuje mít každý pondělní večer, pořádají členové Církve na celém světě, a řídí se přitom vedením, které poskytli církevní vedoucí před sto lety.

    V dubnu roku 1915, když byla společnost mnohem méně uspěchaná a většina obyvatel Spojených států žila na venkově, udělil president Joseph F. Smith (1838–1918) členům Církve uváženou radu, „aby byl v celé Církvi zaveden ‚domácí večer‘, v kteréžto době mohou otcové a matky kolem sebe doma shromáždit své chlapce a dívky a učit je slovu Páně“.

    Tento zvyk podporovali i pozdější církevní vedoucí, ale teprve v roce 1965, o 50 let později, když počet členů Církve na celém světě značně narostl, vyzval president David O. McKay (1873–1970) rodiče, aby si jeden večer v týdnu s důsledností vyhrazovali pro rodinná setkání, a na podporu tohoto zvyku byla vydána i učební příručka. V roce 1970 určil president Joseph Fielding Smith (1876–1972) pondělní večer jako večer pro pořádání každotýdenního rodinného domácího večera a nařídil, aby tento rozvrh nenarušovaly žádné jiné církevní činnosti a akce.

    President McKay ve svém opětovném zdůraznění rodinných domácích večerů slíbil, že k těm, kteří budou tuto zodpovědnost naplňovat, přijdou „veliká požehnání“. Lekce na rodinných domácích večerech sbližují jednotlivé členy rodiny a do mnoha domovů přinášejí značnou míru pokoje a harmonie.

    S tím souhlasí i minulý president Církve, Thomas S. Monson: „Nemůžeme si dovolit zanedbávat tento nebem inspirovaný program. Může přinést duchovní růst každému členovi rodiny a pomoci mu odolat všudypřítomným pokušením. Zásady, kterým jsme se naučili doma, jsou těmi nejtrvalejšími.“

    Ke členům Církve, kteří se řídí touto prorockou radou, patří i Aaron Sherinian a jeho manželka Emily z Arlingtonu ve Virginii.

    „Rodinný domácí večer se točí kolem všech těch ztřeštěných lidí, se kterými sdílíme svůj život – kolem naší rodiny,“ řekl Aaron.

    „Rodinný domácí večer je tradice, kterou máme společnou s miliony dalších členů Církve po celém světě,“ dodala Emily. „Je to o tom, že si vyhradíme čas na to, co je nejdůležitější – na rodinu, víru, službu a přátelství. Že to skutečně dáme vždy na první místo.“

    Stephanie Santiagová, snacha Franka a Elly, která žije v utažském Oremu, si vzpomíná na jedno ponaučení, jež získala díky rodinným domácím večerům, když byla mladá.

    „Vyrůstala jsem v idažské rodině s jedenácti dětmi,“ řekla Stephanie. „Tatínek vždy zastával vedoucí pozice v Církvi a pamatuji si, jak každý den odcházel z domova ve své církevní ‚uniformě‘ s košilí a kravatou – kromě pondělků. Každého z nás ujišťoval o tom, že pondělí je zvláštní den, který strávíme spolu a kdy on bude s námi navzdory všem vysokým nárokům, jež vyplývaly z jeho zodpovědností v Církvi a v zaměstnání. A dnes vidím, že můj manžel Todd si našeho rodinného času váží úplně stejně jako naši otcové. A je to opravdu znát.“

    Hlavním účelem tohoto času vyhrazeného na rodinné studium a rodinné činnosti, v celé Církvi, je růst společně v evangeliu. Prakticky každý zúčastněný člen Církve si pamatuje na nějaký důležitý okamžik z domácího večera, kdy se něčemu naučil – ať už jako dítě, rodič, nebo i prarodič. Někteří uznávají, že jejich osobní přesvědčení má kořeny v tomto každotýdenním zvyku, a jiní připouštějí, že díky plánování a organizování rodinných domácích večerů a účasti na nich získali svou sebedůvěru.

    Chronologický vývoj rodinných domácích večerů

    Následující seznam uvádí důležitá data související s rodinnými domácími večery.

    27. dubna 1915
    První předsednictvo (Joseph F. Smith, Anthon H. Lund a Charles W. Penrose) vyzývají k pořádání „rodinného večera“.

    27. dubna 1915

    Leden 1965
    President David O. McKay klade obnovený důraz na rodinný domácí večer; vydána příručka pro rodinný domácí večer. Vydány pokyny pro pořádání rodinných domácích večerů těmi, kteří nebydlí doma – například studenti nebo skupiny svobodných dospělých.

    Leden 1965

    1970
    Pro rodinné domácí večery bylo v celé Církvi vybráno pondělí; v tento večer nemají být pořádány žádné církevní činnosti a akce.

    1985
    Po 20 letech vydávání každoroční příručky pro rodinné domácí večery byla představena příručka Family Home Evening Resource Book [Kniha námětů pro rodinný domácí večer], která se používá dodnes.

    1987
    Byla vydána a distribuována videokazeta pro rodinný domácí večer obsahující 19 krátkých klipů.