Přeskočit hlavní navigační panel

Duchovní návyky

Poselství územních vedoucích

Starší Massimo De Feo, Itálie
Starší Massimo De Feo, Itálie Druhý rádce v předsednictvu území Evropa

Vypěstovat si dobré duchovní návyky a zdokonalovat je není pro většinu lidí snadné a ani se tak nestane automaticky.Cesta k duchovnímu rozvoji je obvykle hrbolatá a obtížná.

Když jsem se připravoval na službu na misii na plný úvazek, šel jsem za svým presidentem odbočky a zeptal se ho, co musím dělat, abych sloužil se ctí.  Dal mi seznam, který zahrnoval studium písem, duchovní a fyzickou připravenost, a dokonce i schopnost vařit.  Když jsem se začal ve všech ohledech připravovat na to, abych byl ‚skvělým misionářem‘, všiml jsem si, že některé věci pro mě byly snazší než jiné a některé byly dosti obtížné.  Snažil jsem se ale ze všech sil stát se takovým, jakým Pán očekával, že se stanu, bez ohledu na těžkosti, s nimiž jsem se tehdy potýkal. 

Příprava nebyla snadná, ale výsledkem byla opravdová požehnání, z nichž čerpám dodnes.  Stále si s láskou uchovávám mnohé krásné vzpomínky na lidi, s nimiž jsem se jako misionář setkal, a duchovní zážitky, které jsem měl. Když jsem se řídil radami svých vedoucích, i když byly občas obtížné, jejich pokyny mi pomohly stát se takovým misionářem, jakým mě chtěl Pán mít, a postupem času se tyto pokyny staly součástí mého života a mé duchovní podstaty.

Duchovní návyky

Když se podobně snažíme dosáhnout znatelných výsledků v jakékoli oblasti, v níž se chceme zlepšit, není někdy snadné řídit se pokyny, držet se přísných pravidel nebo jen zůstat soustředěni.  Například když chceme, aby naše fyzické tělo bylo zdravé a silné, musíme pravidelně cvičit a poskytovat tělu v pravidelných intervalech stravu a vodu. Pokud tak neučiníme, budeme slabí či onemocníme, a nebudeme-li opatrní, přivodíme si i smrt.  Dokonalá rovnováha musí zahrnovat nejen to správné, co naše tělo udržuje zdravé, ale musíme se rovněž vyhýbat škodlivým látkám či praktikám, které mohou našemu tělu škodit.

Tytéž zásady se týkají i těla duchovního, které potřebuje být neustále vyživováno, aby bylo zdravé a plné energie.  Duchovní životospráva musí zahrnovat dobré návyky, které vyživují ducha, a rovněž se musíme vyhýbat návykům, které duchu škodí.  V podstatě je důležité poskytovat často a v pravidelných intervalech to, co je potřeba, abychom si tak zajistili stálou výživu.

Duchovní životospráva musí zahrnovat pravidelné duchovní cvičení, jako jsou každodenní modlitba a studium písem, služba druhým či každotýdenní duchovní výživa. Tato výživa spočívá v přijímání svátosti, v účasti na církevních shromážděních a v každoměsíčním půstu. Své chrámové doporučení pravidelně obnovujeme proto, abychom se ujistili, že všechny duchovní prvky jsou poskytovány ve vyrovnané míře a že naše duchovní tělo je náležitě vyživováno. Občas bude nezbytné postit se a modlit o pomoc, abychom svému duchu poskytli dodatečnou sílu a energii, aby dokázalo čelit konkrétním těžkostem.

Duchovní návyky

Když vzpomínám na svou misionářskou zkušenost a na to, jak obtížné bylo připravit se a zároveň jak radostná tato zkušenost byla, myslím na syny Mosiášovy, kteří chápali, jak důležité je vyživovat ducha vydatnou dodatečnou energií získanou díky duchovním návykům.

„Neboť to byli muži zdravého rozumu a zkoumali pilně písma, aby znali slovo Boží. Ale to není vše; věnovali se velice modlitbě a půstu; tudíž měli ducha proroctví a ducha zjevení, a když učili, učili s mocí a pravomocí Boží.“[1]

Každodenní duchovní cvičení je také zapotřebí k tomu, abychom si uchovali svědectví a zajistili, aby pochybnosti nahradila jistota, protože to, co v rámci svědectví máme dnes, tam zítra nebude, pokud neuděláme něco pro to, abychom si svědectví udrželi.  Podobně jako používání fyzických svalů zvyšuje jejich sílu a objem, abychom měli silné a trvalé svědectví, musíme důsledně praktikovat každodenní duchovní návyky.

Sklonem přirozeného člověka je vždy toho více očekávat od Pána a méně od sebe samého.  Když si vypěstujeme silnější duchovní návyky a zažijeme skrze častou, pravidelnou a náležitou výživu svého ducha mocnou změnu srdce, stanou se tyto duchovní návyky nedílnou součástí nás samotných a začneme toho čím dál více očekávat od sebe a čím dál méně od Pána. 

Kéž se pilně snažíme připravovat, školit a vyživovat svého ducha tak, jako to děláme se svým tělem, tím, že si vytvoříme dobré duchovní návyky a budeme se vyhýbat zhoubným návykům světa.  Zpočátku to možná bude bolet a může to být obtížné, ale stojí to určitě za to, protože se budeme těšit z požehnání tohoto duchovního procesu vedoucího k dosažení růstu a blaha.


[1]Alma 17:2–3