Přeskočit hlavní navigační panel

Posílení prostřednictvím sabatu

Poselství vedoucích území

Starší Adonay S. Obando, Španělsko
Starší Adonay S. Obando, Španělsko Územní sedmdesátník

Když přijímáme Ježíše Krista jako svého Spasitele, chceme se o Něm učit a následovat Jeho příklad s nadějí, že v sobě rozvineme Jeho povahu a vlastnosti. Věříme, že jakmile v Něho a v Jeho smírnou oběť získáme víru, budou následovat jisté přirozené důsledky – budeme chtít změnit svůj život skrze pokání, naše vůle a srdce se obrátí k Pánu a přijmeme uzavírání smluv s Ním prostřednictvím obřadů.  

Pán nám zjevuje, že ti, kteří „vpravdě skutky svými projevují, že přijali z Ducha Kristova na odpuštění hříchů svých, budou přijati křtem do jeho církve“.[1]

Po křtu jsme potvrzeni za členy Církve prostřednictvím vkládání rukou mocí a pravomocí kněžství. Dalším krokem v našem duchovním rozvoji bude přijetí dalších spásných obřadů ve svatém chrámu. Za normálních okolností můžeme obřady křtu, konfirmace, obdarování a pečetění provést pouze jednou sami za sebe. I později se můžeme z těchto obřadů nadále učit, když je vykonáváme v zastoupení za zesnulé osoby.

Pán připravil způsob, kterým můžeme my, Jeho děti, přijímat jeden z obřadů neustále a osobně, a to svátost.

Podle vzoru, který zavedl Spasitel, se členové Jeho Církve musí scházet o sabatu, aby přijímali svátost „na památku Pána Ježíše“[2] a „aby se postili a modlili a aby jeden s druhým mluvili o blahu svých duší“. [3]

Pán nám ve své nekonečné moudrosti dal příležitost odpočinout si od každodenního shonu a umožnil nám přestat si dělat starosti a obavy.  Když svět zanecháme za sebou, skrze obřad svátosti můžeme obnovit smlouvu křtu. Pán v tomto obřadu slibuje, že když přijmeme svátost, mohou ti, kteří jsou ochotni vzít na sebe Jeho jméno a dodržovat Jeho přikázání, „vždy míti jeho Ducha, aby byl s nimi“.[4]

Pro všechny z nás, jednotlivce i rodiny, by bylo velmi přínosné, kdybychom se každý týden na přijímání svátosti pilně a pokorně připravovali. Na tento obřad se připravujeme každý den, když se snažíme žít „ve spravedlivosti ve všech dnech a ve všech dobách“.[5] Například tím, že studujeme písma a modlíme se v soukromí i s rodinou. Plánujeme-li sobotní aktivity tak, abychom mohli jít spát brzy a probudit se díky tomu vděční, radostní a šťastní, pak budeme také připraveni přijímat svátost a naslouchat proslovům, čímž budeme „vyživováni dobrým slovem Božím“. [6] Poté budeme moci růst a prohlubovat svůj vztah ke Spasiteli a své znalosti o Něm.

Nyní je důležité zdůraznit podobnost mezi svatostí chrámu a svatostí sabatu. Když se chystáme navštívit chrám, začínáme se připravovat s předstihem. Nejen že se oblékáme do oděvů, které vyjadřují úctu a uctivost vůči chrámu a tomu, co představuje, ale také se podle toho chováme, zatímco jsme uvnitř nebo v jeho okolí.  Šeptáme a učíme své děti, že na tomto místě se chováme s nejvyšší úctou. Když sabat posvěcujeme tím, že jsme během nedělního shromáždění a po celý tento den uctiví a zdvořilí, osvojujeme si svatost a božskou podstatu, které nalézáme u Nebeského Otce: „A odpočinul v den sedmý ode všeho díla svého. … I požehnal Bůh dni sedmému a posvětil ho.“[7]

Vyzkoušíme-li působivost slova Božího, budeme oplývat znalostmi o Kristu a naše svědectví o jeho pravdivosti nebude založeno jen na víře, ale také na zázracích a divech, které zakusíme ve svém životě a ve své rodině.


[1] NaS 20:37
2 Moroni 6:6
3 Moroni 6:5 5
4 NaS 20:77, Jan 14:16
5 NaS 59:11
6 Moroni 6:4
7 Genesis 2:2–3