Staňme se z časného hlediska soběstačnými

    Staňme se z časného hlediska soběstačnými

    Poselství územních vedoucích


    Starší Timothy J. Dyches, Spojené státy
    Druhý rádce v předsednictvu území Evropa
    ElderDyches_200x250.png


    Na jaře míváme každoročně výsadu slavit Velikonoce, kdy na severní polokouli mrazivé sevření zimy ztrácí na síle a ve vzduchu je jarní oteplení.  Je to doba znovuzrození a nového začátku života všude okolo. 

    Znovu vás vyzýváme, abyste se stali duchovně i časně soběstačnými.  Jak duchovní, tak časná soběstačnost jsou obsaženy v evangeliu Ježíše Krista.

     „Soběstačnost je schopnost, závazek a úsilí spočívající v zabezpečení nezbytných duchovních a časných potřeb ve svém životě a v životě rodiny. Když se členové stanou soběstačnými, jsou také lépe schopni sloužit druhým a pečovat o ně.

    Členové Církve jsou zodpovědni za své duchovní i časné blaho. Jsou požehnáni darem svobody jednání, a proto mají výsadu a povinnost stanovit si v životě svůj směr, řešit své problémy a snažit se stát se soběstačnými. Členové tak činí s pomocí inspirace od Pána a vlastní prací.“1

    Jak se mohu stát soběstačným z časného hlediska?

    • Naučte se hodnotě a požehnání práce

    „Uvědomme si, že výsada pracovat je darem, že schopnost pracovat je požehnáním a že láska k práci je úspěchem.“2

    Hodnota práce má zásadní důležitost pro to, abychom získali poznatky, které pro nás budou zdrojem trvalého štěstí a růstu.    Vyrůstal jsem ve velké rodině, v níž byla výchova založena na zásadě práce.  Od orání a přípravy půdy k setbě přes setbu samotnou a každodenní zavlažování a pletí během vegetačního období až po sklizeň a uskladnění pomocí konzervace či zmražení.  A to hovoříme jen o létě. 

    Naši věrní rodiče byli pořád s námi, povzbuzovali nás, učili a pracovali po našem boku.  Nikdy by nás nepožádali, abychom udělali něco, co by neudělali i oni sami.  Požehnání plynoucí z práce v naší rodině zahrnovalo nadšení z tvůrčího úsilí a „dobře vykonané práce“, osvojení si celé řady užitečných dovedností, které se nám hodily jak tehdy, tak do budoucna, poskytování služby druhým, porozumění předpokladům pro práci a výkon a osvojení si sebekázně.

    • Přínos příležitostí získat vzdělání

    Během roku před naším nástupem do školky se od nás očekávalo, že se naučíme zavazovat boty a poznávat čas na hodinách s kulatým ciferníkem, že se naučíme nazpaměť svou adresu a telefonní číslo a že si nacvičíme cestu do školy.  Během školních let nás pobízeli k tomu, abychom ze sebe ve škole vždy vydávali to nejlepší, a naši rodiče se vždy starali o to, abychom v nejvyšší možné míře využívali svůj potenciál.  Neustále jsme se učili.

    • Víra předchází zázrakům

    „Pán nám vskutku pomáhá, když se na Něj obracíme ve chvílích, kdy pomoc nutně potřebujeme, zvláště pokud jsme oddáni Jeho dílu a přijímáme Jeho vůli. Avšak Pán pomáhá jen těm, kteří jsou ochotni pomoci si sami. Očekává od svých dětí, že budou soběstačné do takové míry, do jaké to dokáží.“3    

    Nedávná absolventka kurzu soběstačnosti vypráví o své cestě víry a skutků:

    „Začala jsem uplatňovat v praxi vše, čemu jsem se naučila, včetně moudrého využívání svého času.  Nyní mám pocit, že jsem důležitá jako jednotlivec a že dokáži dělat to, na co bych v minulosti ani nepomyslela.

    „Začala jsem uplatňovat v praxi vše, čemu jsem se naučila, včetně moudrého využívání svého času.  Nyní mám pocit, že jsem důležitá jako jednotlivec a že dokáži dělat to, na co bych v minulosti ani nepomyslela.

    Každý den čtu písma a modlím se z celého srdce – vím, že jsem pro svého Nebeského Otce důležitá.  V mém životě se začaly dít věci, na které bych ani nepomyslela.  Bylo to neuvěřitelné.  Jako kdyby při mém hledání zaměstnání někdo řídil mé kroky. Neměla jsem problém s jazykem.
    Když jsem se šla představit ženě, která sháněla pro svou dceru někoho na hlídání, tak v okamžiku, kdy jsem vešla do dveří, mě její dcerka objala a políbila.  Zůstala u mě během celého pohovoru, což byl důvod, proč jsem tu práci dostala.  Její manžel nám nyní pomáhá hledat práci pro mého syna.

    Každý den čtu písma a modlím se z celého srdce – vím, že jsem pro svého Nebeského Otce důležitá.  V mém životě se začaly dít věci, na které bych ani nepomyslela.  Bylo to neuvěřitelné.  Jako kdyby při mém hledání zaměstnání někdo řídil mé kroky. Neměla jsem problém s jazykem.
    Když jsem se šla představit ženě, která sháněla pro svou dceru někoho na hlídání, tak v okamžiku, kdy jsem vešla do dveří, mě její dcerka objala a políbila.  Zůstala u mě během celého pohovoru, což byl důvod, proč jsem tu práci dostala.  Její manžel nám nyní pomáhá hledat práci pro mého syna.

    Od té doby jsme dostali nabídku práce ještě od někoho jiného.  Jedna sestra z Církve mi pomohla najít byt, kde bychom mohli bydlet.  Poprvé v životě dělám to, co nikdy dříve nebylo v mých možnostech.“4

    Od té doby jsme dostali nabídku práce ještě od někoho jiného.  Jedna sestra z Církve mi pomohla najít byt, kde bychom mohli bydlet.  Poprvé v životě dělám to, co nikdy dříve nebylo v mých možnostech.“4

    Když získáváme časnou soběstačnost, udržujeme si dobré zdraví prostřednictvím pravidelného cvičení, výživné stravy a dobré osobní hygieny.  Žijeme v rámci svých prostředků a vyhýbáme se zadlužení.  Soběstačný člověk se postí a s radostí dává štědrou postní oběť.

    Cesta k dokonalosti vyžaduje, abychom každý den žili podle evangelia.  Ve snaze stát se soběstačným z časného hlediska pak využíváme všech zásad evangelia Ježíše Krista.  Modlím se, abychom během následujících měsíců a let takto postupovali všichni.

    1. Příručka 2, 6.1.1.
    2. David O. McKay, Pathways to Happiness (1957), 381.
    3. Starší L. Tom Perry, Ensign, October, 1991
    4. ​Viz také NaS 60:13; 130:20–21.