Uplatňování ponaučení z generální konference

    Poselství územních vedoucích

    Rodina sleduje generální konferenci
    Starší Matthieu Bennasar
    Starší Matthieu Bennasar, Francie Územní sedmdesátník

    Často jsem přemýšlel nad tím, jak by lidé reagovali, kdyby si mohli zakoupit lístky, aby viděli Adama na stadionu Wembley, Abrahama na Stade de France nebo Mojžíše na stadionu Santiago-Bernabéu. Většina z nich by byla ochotna to zkusit a pravděpodobně by za to i zaplatila významnou částku.  Jako Svatí posledních dnů jsme každých šest měsíců zváni, abychom hodovali na slovech novodobých proroků.  Generální konference se nyní na několik měsíců ocitá ve zpětném zrcátku.  Jaký přínos pro nás měl její silný vliv?  Jak se změnily naše životy?  Jak jsme uplatnili její cenná ponaučení? 

    Při přípravě tohoto poselství jsem se dotázal členů své rodiny, jaká požehnání zaznamenali při uplatňování ponaučení z poslední generální konference.  Níže naleznete některé z jejich cenných a moudrých postřehů.  Co byste odpověděli vy?

    – „Dříve jsem se domníval, že moje postavení před Pánem je nepřímo úměrné mojí potřebě činit pokání:  Vskutku, pokud nepotřebuji pokání, musím být na správné cestě, protože nedělám nic špatného!  Nyní jsem díky prorokovi pochopil, že je tomu přesně naopak:  Abych byl z duchovního hlediska úspěšný, musím se ve svém každodenním životě na pokání zaměřovat.“

    – „Po konferenci jsem měla touhu studovat písma mnohem důsledněji a díky tomu jsem obdržela mnohem více duchovních vnuknutí, kterými jsem se pokusila řídit.“

    – „Získal jsem klíč k tomu, abych dokázal rozpoznat, kdy mohu považovat své pokání za dokončené:  Když v životě pociťuji Ducha Páně, znamená to, že mi buď bylo odpuštěno, nebo jsem na dobré cestě k odpuštění.“

    – „Na konferenci jsem pocítila větší touhu udělat si více času na osobní zjevení.  To skutečně vneslo více zjevení a vnuknutí do mého života, za což jsem vděčná.“

    – „Připomněl jsem si, že neexistuje žádný správný způsob, jak dělat nesprávné věci, a to mi pomohlo zdárněji čelit pokušení.“

    Při přemítání nad těmito odpověďmi jsem si uvědomil tři zásady, které nám pomohou v touze umocnit požehnání, jež může generální konference přinést:

    1. K duchovnímu růstu nevede žádná zkratka, musíme na něm pracovat. Jakkoli může být konference povznášející a poučná, nevyvolá zamýšlený duchovní růst, dokud se nezačneme řídit osobní inspirací, kterou jsme na konferenci obdrželi.
    2. Pokud se zaměříme na sliby získané během konference, snáze rozpoznáme Pánova požehnání a mocněji pocítíme Jeho lásku k nám. Můžeme se radovat z otevírání národů evangeliu, aniž bychom si uvědomili, že to je součástí požehnání přislíbených v nedávné prorocké výzvě ke správnému používání zjeveného názvu Církve.  President Nelson řekl: „Slibuji vám, že pokud se budeme ze všech sil snažit o znovunastolení správného názvu Pánovy Církve, (...) budeme mít poznání a moc Boží, jež nám budou pomáhat přinášet požehnání znovuzřízeného evangelia Ježíše Krista každému národu, pokolení, jazyku a lidu.[i]
    3. Jak nám připomínají písma, vzdělávání se v duchovních věcech vyžaduje opakování: Abychom si zapamatovali zásady z generální konference, sžili se s nimi a nakonec je učinili součástí našich životů, je většinou zapotřebí se k nim často vracet.  Jednorázové studium jen zřídka povede k očekávaným přínosům.  Živoucími epištolami s přikázáními zapsanými v samotné tkáni našeho srdce se staneme pomocí záměrného opakovaného studia.

    Při rozjímání nad poslední konferencí a přípravě na konferenci následující pamatujme na to, jakou je tento čas výsadou k výraznému zkrácení vzdálenosti mezi námi a Bohem a skvělou příležitostí dotknout se Boží ruky.

     


    [i]President Russell M. Nelson, „Správný název Církve“, říjen 2018